Projekt, který stojí za pozornost!

Vážení čtenáři, V Praze 7. 3. 2006

právě jsme ve škole dokončili dvoudenní projekt, který považujeme za velmi zdařilý. Já sama jsem tak plná dojmů, že se o ně s vámi chci podělit. Myslím si, že akce, které přimějí žáky k prožitku, mají být nedílnou součástí školy jako prostoru, kde si žáci nejen rozšiřují své vědomosti, ale učí se i empatii a vyjádření svých osobních pocitů a dojmů.

Projekt jsme nazvali TOLERANCE a do školy jsme pozvali řadu hostů (např. slepé, vozíčkáře či lidi s jiným handicapem). V dílnách jsme s žáky malovali ústy, povídali jsme si ale také o náboženstvích, diskutovali s lidmi, kteří jsou cizinci v naší zemi, ale usadili se tu a chtějí u nás žít, pracovat... a někteří z nich nyní studují na naší škole.

Naši žáci z 1. ročníků se účastnili z šesti dílen vždy dvou a pak si připravili prezentaci pro ostatní ve své třídě. A tak teď už všichni vědí, jak vypadá Braillovo písmo, jak se chovat ke slepcům či lidem s postižením sluchu, když jim chceme pomoci, co je pro vozíčkáře nepřekonatelnou překážkou, jaké změny by se musely provést v budově naší školy, aby byla bezbariérová… Také diskutovali o tom, komu patří Jeruzalém, a shodli se na tom, že všem...

Pak ještě vyhotovili sami žáci velké klipy, které zdobí část 1. patra školy. Byla radost s nimi prožívat jednotlivé dílny i zpětné reflexe, a tak se domnívám, že by projekt mohl zajímat i jiné školy a my že bychom ho mohli ještě rozšířit na vyšší ročníky.

Garantem celé akce byla paní Mgr. Jana Fričová, nápaditá a pracovitá kolegyně, které rozhodně nehrozí syndrom vyhořelosti! A to je moc dobře, protože ona dokázala zažehnout jiskru zájmu v nás všech, kdo jsme spolu s ní nakonec projekt ve dnech 6. a 7. března 2006 realizovali. Poděkování patří též vedení naší Obchodní akademie ve Svatoslavově ulici v Praze 4 a Sboru rodičů školy, jenž nás podpořil. Paní ředitelka Mgr. Jitka Tarabová uvítala projekt a našla si i čas a každou dílnu osobně navštívila.

S pozdravem a přáním, aby už na nás jaro opravdu zaťukalo a posílilo naši životní energii

Naďa Fuková (metodik prevence na OA)

P.S. Můžete hádat, o čem byly dílny s názvy:

V krajině bez doteku, Už zase skáču přes kaluže,

Komu patří Jeruzalém, Cizinci v ČR

„Bílý svět“ a Červená Karkulka beze slov…

Naďa F U K O V Á:

V krajině bez doteků

neprobudíš tóny klavíru,

bez rukou hrát se nedá

- ani hokej, basket nebo volejbal…

Když RUCE nejsou k mání,

svou lásku neobejmeš, nepohladíš.

Podporu však ti může dát

každý tvůj kamarád,

který bez zbytečných řečí

otevře deštník, aby tě ochránil

před plískanicemi všeho druhu.

A někdo jiný naštípe dříví,

škrtne zápalkou a oheň rozdělá

a pak tě pozve ke krbu,

i když jsi ruku nepřiložil k dílu,

protože RUCE nemáš…

Ale vlastníš jiné poklady,

třeba uši a oči nebo ústa,

a tak můžeš poslouchat hudbu,

obdivovat krásu Prahy

a ústy namalovat obraz

jako poděkování…