Filmové představení - Karel Hynek Mácha: "Máj" |
|
Tradičně jako každý rok i letos jsme se vypravili 19. prosince do kina na filmové představení. Tentokrát jsme zhlédli český film natočený podle předlohy K. H. Máchy Máj.
A jak se nám to líbilo? Posuďte sami z následujících dvou reportáží.
|
Byl pozdní večer... |
|
...nebyl - hned ráno 19. 12. se už kolem 9. hodiny před Village Cinemas scházely davy - žáci OA Svatoslavova tradičně zamířili do kina, tentokrát na moderní filmové zpracování Máje, klasického díla K. H. Máchy.
Režisér F. S. Brabec ho obohatil o písně skupiny Support Lesbiens, možná proto, aby zaujal i dnešní mládež. V roli kata a jakéhosi průvodce příběhem se představil Jan Tříska, roli otce ztvárnil Juraj Kukura, oba svými školenými hlasy recitovali úryvky z textů Máje, kamera snímala širou krajinu luk, lesů, skal i tiché vodní hladiny.
A co diváci? Ti se rozdělili do nejméně tří skupin - jedna zůstala mimo, film ji nezaujal. Druhá i třetí skupina má naopak potřebu se vyjádřit. Odpůrci adaptací i zde namítají, že přes dobrý pokus zaujmout a vytvořit z něčeho podobně klasického moderní hit, byly informace scestné, že prý dokonce nabíraly na fantasmagorii. Pozitivní je v jejich očích jen obsazení Jana Třísky. Ti, kdo si film Máj užili, naopak oceňují prolnutí textů (ať už recitovaných či zpívaných) s vizuálními obrazy - např. venkovského procesí, osamělého jezdce, padlého anděla, bělostného prádla, jež se zbarvilo tím strašným činem, plavce, jehož loďka brázdí hladinu jezera, zatímco skály mlčí.
Být vyvržencem, být sám, nemít rodinu, nenacházet pochopení je po staletí vnímáno jako těžké prokletí. A z filmu to na nás dýchne hned několikrát - sám je Vilém, byť ho obklopují kamarádi - druzi loupežníci a byť je jeho "volnost" veliká, v osamění žije kat, ten smutný muž, k němuž si v hostinci ani v kostele nikdo nepřisedne, sama je Jarmila, i když má matku a hned dva muže, kteří s ní touží být. A osaměle projíždí krajem i jezdec na konci příběhu, jenž se zastavuje u popraviště a hledí v zadumání na ostatky Vilémovy.
Já osobně jsem film sledovala s velkým zaujetím - líbil se mi, velmi. Drama popravy zachycené pomocí rychlých střihů na zvedající se kolo a hned zas na Vilémův obličej, na skloněné tváře vesničanů, na Jarmilu i postavu kata mě přimělo víc přemýšlet o vině a trestu, o okolnostech, které nás formují a v mezních situacích nutí zareagovat. Byl Vilém vinen víc než jeho otec? Byla na vině Jarmila? A co kněz? Může víra poskytnout člověku útěchu? Zbavit ho pochybností? Může modlitba ulehčit odsouzenci? A co společnost? Jakými hodnotami se řídí, uzákoní-li trest nejvyšší, trest na hrdle? Nutným důsledkem je mít kata. Ale být katem nebylo a ani dnes určitě není lehké, ba naopak, je to velice těžké...
Na závěr ještě uvedu část Máchova textu - ten má totiž i ve filmu nezastupitelné místo:
Kudy plynete u dlouhém dálném běhu, i tam, ke svého naleznete břehu, tam na své pouti pozdravujte zemi. Ach zemi krásnou, zemi milovanou, kolébku mou i hrob můj, matku mou, vlasť jedinou a v dědictví mi danou, šírou tu zemi, zemi jedinou!
Mám ráda filmy, které mne nenechají lhostejnou. A film Máj za takový považuji. A tak jsem ráda, že jsme ho zvolili pro naše žáky a že jsem si s nimi o filmu mohla povídat.
PhDr. Naděžda Fuková a třída 3. C
|
Tři na lásku |
|
(Tato slohová práce vznikla v lednu 2009 a studentka 2. ročníku OA v ní reaguje na filmové představení Máje.)
Jedním z nejdůležitějších lidských citů je láska. Láska spojuje dva zamilované věčným poutem, avšak i ona je komplikovaná a občas se ze dvou stávají nečekaně tři. Tvoří pak trojúhelník, který nikdy nemůže vydržet, aniž by to alespoň jedné straně nevadilo, a mnohdy se rozpadá se špatným koncem.
Armani
|