Reportáž z projektových dnů projektu PGD (2007) |
|
Téma: PGD (preimplantační genetická diagnostika) - Perspektivy a diskuse Kdo: 2. A, B + 3. A, B (ekonomické lyceum) Kdy: 1. 11. od 9:00 do 13:30 hodin + 2. 11. od 8:30 do 13:00 hodin Kde: Stanice techniků DDM, Pod Juliskou 2A, Praha 6 - Dejvice Pedagogický doprovod: Fuková, Fričová, Ivanišová, Hajíček
|
Program |
|
|
Shrnutí |
|
V průběhu dvou dnů se studentky a studenti seznámili se základní problematikou preimplantační genetické diagnostiky. Dozvěděli se o problémech přirozeného početí, o genetických vadách člověka, hledali odpověď na otázky:
Chceme, aby se nerodili postižení?
Program byl velmi pestrý. Studenti zhlédli film Gattaca, který vypráví o "blízké" budoucnosti a možnosti vytvořit "dokonalé" lidi, rozebírali film z hlediska použitých výrazových prostředků, hovořili o vlivu médií na člověka, pracovali s cizojazyčným textem, vyslechli si přednášku o dědičných chorobách, diskutovali s experty (lékař a etik) o etickém rozměru tohoto problému. Ale měli také čas na zábavu (šachy, autodráha, klub,..) a občerstvení.
Před projektovými dny účastníci odpovídali na otázky, které se týkaly tématu a stejný dotazník vyplnili i po ukončení projektu. Výsledky vypovídají o posunu v jejich postoji k dané problematice i o názorových rozdílech mezi třídami.
Závěrečnou aktivitou projektových dnů byl anonymní dotazník, kde účastníci hodnotili celý projekt.
|
Reflexe |
|
Naučil/a jsem se, vnímat film po obrazové a po hudební stránce, dívat se na film z více pohledů, naslouchat, že je důležité si o věcech zjistit všechna fakta, než začnu něco soudit, co vůbec znamená PGD a jaké problémy přináší, do této doby jsem nevěděl, že něco takového je, a jsem rád, že jsem se to dozvěděl, diskutovat s ostatními o tomto problému, udělat si svůj názor, jak se dá řešit neplodnost a zabránit dědičným chorobám, nevím, jestli jsem se něco naučila, ale určitě jsem o tom přemýšlela, mnoho nových informací z biologie a chemie, vážit si toho, že nejsem dokonalý, hledat jiný pohled na "obyčejné"věci - narození dítěte, že ať zkoumáme věci sebevíc, stejně se nikdy nejspíš nedozvíme vše,
Cítil/a jsem, hloupě, že nic nevím, že je tohle téma pro většinu zajímavé, normálně, občas unaveně, že problém PGD je velmi závažný, zájem, mám zájem o nové věci a tohle pro mě nové bylo, že to není až tak jednoduchá problematika, že se mě problém PGD týká, i když neplánuji rodinu v brzkém čase, že ti lidé to berou vážně a mají velký cíl, že je to neuvěřitelné, co se nám může stát, že lidé, kteří nám přednášejí, o tom hodně vědí, že člověk není tak dokonalý, jak si mnohdy myslí, a příroda si zachovává stále mnohá tajemství, že se to týká i mě, zvláštní pocity - najednou si můžeme vybrat "dokonalé" dítě, že nenazýváme věci pravým jménem nebo je zlehčujeme - eliminovat lidi s Downovým syndromem = zlikvidovat? strach z nemocí a soucit s postiženými dětmi, obavy z toho, že si každý bude chtít navrhnout dítě "na míru", zvědavost, se dokonale vtažena do problému, vztek, že někdo odsuzuje názor, že je to špatné, dobře, protože jsem si uvědomil, že mám štěstí, že jsem zdravý (zatím).
Nevěděl/a jsem, o tomto problému vůbec nic, že je vůbec PGD, že tolik dědičných nemocí existuje, jak na dané otázky reagovat, o filmu Gattaca, že by se PGD dalo lehce zneužít, jakým způsobem nás filmy ovlivňují, že to může být až tak závažný problém, kde se tento projekt vůbec vzal, že je tak malé procento (30%), že dítě nepotratím a že se narodí zdravé, že věda je už tak daleko, že je tolik párů, kteří nemohou mít dítě, že problém dětí na zakázku je tak reálný, že jediná lékařská disciplína může přinést tolik otázek a problémů, proč to někteří přednášející považovali za tak neetické, co si o tom mám myslet.
Nejvíce se mi líbilo, sledování filmu Gattaca, celý čtvrteční den - film, přednáška, všechno, ježdění na autodráze, občerstvení že to nebyly jen řeči, ale i film, diskuse, práce s textem, jak to bylo celé zorganizované, abychom se nenudili, diskuse s odborníky, umělecký dokument o zrození (studenti USA), že celý projekt byl velmi různorodý, jak svižně vedli experti diskusi - bylo to svižné, rychlé, kreativní, zábavné
Pro příští projekt bych doporučil/a, téma o drogách, méně odborných výrazů, aby projekt probíhal stejným způsobem, větší oživení při ústním podávání informací, asi nic, jen by jich mohlo být více, menší skupinky, lepší sezení - tvrdé žíněnky, delší čas pro besedu s odborníky, více schematických obrázků, nevím, proč jsme vymalovávali obrázky v komiksu, větší zapojení studentů do programu - aktivita, více času - zdálo se mi to hektické, nějaké další téma člověku blízké a které nám bude užitečné i v životě.
Oceňuji, snahu všech organizátorů uvést nás do daného problému, snahu řešit tento "problém", že jsme se tohoto projektu mohli zúčastnit, že jsme se pořád jen neučili, že byl pro projekt vybráno zajímavé, aktuální téma, všechny organizátory a přednášející, připravenost projektu, práci s námi, asi to nebylo jednoduché, pečlivou přípravu projektu, snahu řešit problém a informovat společnost, že jsem se mohla zúčastnit a dozvědět se něco nového, prostředí a věk organizátorů.
Uvědomil/a jsem si, že každý člověk má opravdu jiný názor, že neplodnost se týká stále více lidí, že na světě je mnoho postižených dětí a to moje může dopadnout stejně, že bych do života svého dítěte nechtěla zasahovat a ještě více, jaký je lidský život a narození zázrak, že mezi námi žije spousta lidí, kterým by bývala PGD mohla pomoci, že tuto metodu bych nechtěla použít, že je svět natolik vyspělý, že přirozenost jde stranou, že pokud nebudu trpět dědičnou nemocí, tak nemám o toto zájem, že věda hodně pokročila, že moje miminka přijdou na svět přirozenou cestou, že zděděné geny nás ovlivňují na celý život, že je důležitý zájem lidí o PGD (a nejen o ni), abychom se v budoucnu nedočkali něčeho, z čeho bychom už nemohli zpět..., že je to populační problém, že jsou závažné věci, o kterých se sice nemluví a třeba ani neví, ale je třeba o nich mluvit nahlas, nic není černobílé, všechno má klady i zápory, že se člověk opravdu řítí do genetické pasti, že pokud si člověk hraje s přírodou, může se prohlásit za Boha, jelikož dává a určuje život, jak je těžké rozhodnout ano či ne, že tento projekt je velmi poučný a zavede nás do problému, který se někteří stydí nebo bojí řešit, že je důležité být informován, že co se týká těhotenství, že to není žádná sranda, že mě projekt opravdu zajímá a je o čem hovořit, že kdyby existovala "designer babies" , tak by svět byl příliš dokonalý, že lidský život nezávisí jen na genech, ale na snaze něčeho dosáhnout, doufám, že jsem plodný.
Na závěr chci říct, že mě projekt docela bavil, děkuji, že to byla prostě škola zábavnější formou, že projekt byl nesmírně zajímavý nápad a podobných projektů by mělo být více, také chci poděkovat organizátorům za dobře odvedenou práci, že o tom stále přemýšlím, jen - děkuji, že to bylo super, že mě to překvapilo. Čekal jsem něco jiného a bylo to super. člověk chce být dokonalý, možná kdyby nechal početí volný průchod, bylo by to lepší, ne všechny geneticky vyšlechtěné rostliny a zvířata jsou ideální. To bude platit i pro člověka. že se mi líbila připravenost a objektivita, že by si věda (nebo lidé) měla uvědomit, kdy přestat! že nechápu, proč pro projekt byla vybrána naše škola, že bych byla ráda, kdyby se naše škola i dále účastnila takovýchto projektů, že nevyužiji PGD.
|
Úvahy |
|
Účastníci projektu ale přemýšleli o této problematice i doma, neboť si sami vybrali nějakou část problému, zformulovali otázku, na kterou písemně odpovídali.
Předkládáme pár ukázek.
Designer baby - budeme si vybírat? Tato otázka mě zaujala již při sledování filmu, kde se toto téma objevilo. Lidé si mohli vybrat, jaké jejich dítě přesně bude - sportovně založené, chytré, zručné? Dozvěděla jsem se, že dnes je již možné si při umělém oplodnění vybrat, jestli chceme dívku či chlapce. Dokonce prý existují ústavy, kde si pár může zvolit od hoho chce sperma a vajíčko. Toto považuji za "dítě na zakázku". Čeho se však obávám v budoucnosti? Budou se rodit jen geneticky "vybrané" děti, jedinci geneticky "neupravení" budou vnímáni jako něco podřadného a budou diskriminováni v běžném i pracovním životě. A co pojišťovny? Zaměstnavatelé? (L. Křelinová, 2. B)
Co s lidmi, kteří trpí Downovým syndromem? Vybrala jsem si toto téma, protože jsem se setkala s lidmi postiženými touto chorobou a chtěla jsem se dozvědět víc. Downův syndrom je vrozená vada. Pro nemocné jsou typické šikmo posazené oči, nižší postava, krátký kek a vždy je přítomna mentální retardace různého stupně. Někomu je nepříjemné se s těmito lidmi stýkat a byl by nejradši, kdyby vůbec neexistovali. Ale jsou to také lidé. jen žijí v jiném světě, Jsou bezprostřední, nemají žádné starosti a radují se z maličkostí. Proč připravovat svět o taková stvoření? (D. Karásková, 2. B)
Chcete ovlivnit osud Vašeho budoucího dítěte? Pokrok ve vědě umožňuje ovlivnit život ještě nenarozeného dítěte. V dnešní době je moderní výraz "osobní svoboda" ve významu volby. Máme ale právo zasahovat do života ještě nenarozeného dítěte? A kam sahá právo několikadenního embrya? Nedovedu si představit, že stojím nad mističkou, v které se právě vyvíjí nový život, a jako sudička řeknu:"Budeš významný umělec a celý svět Tě bude uznávat." Upravíme gen . a je to. Později založím továrnu na vynikající sportovce, dál výkonné vědce. Je to perfektní perspektiva, ale kde je hranice mezi pomocí lidstvu a zneužitím proti lidstvu? Nevím, jak by vypadala generace takto "upravených" lidí, ale myslím, že bychom se již nemohli těšit z toho, jak je naše dítě krásné, šikovné, milé. Tohle všechno bychom věděli dopředu. Opravdu to chceme ? (Z. Bartáčková, 2. A)
Je pro mě důležitá barva vlasů dítěte? Moje odpověď je jasná. Ne. Hlavně, aby bylo zdravé. Zní to jako fráze? Kdyby moje dítě mělo Downův syndrom, asi bych zpočátku byla smutná a trápila bych se, ale zase na druhou stranu se od těchto lidí můžeme hodně naučit. Mají bezstarostný život a jsou šťastní. Určitě bych kvůli tomu na "své" dítě nezanevřela. Každopádně jsem proti tomu, aby si lidé chodili do institutu PGD vybrat dítě jako do supermarketu. Když někdo chce dítě, nevadí mu, jakou barvu očí či vlasů bude mít. Neměli bychom zasahovat do věcí, které se týkají přírody. Neumím přesně říct, jestli jsem pro nebo proti využívání PGD. (K. Strnadová, 3. A)
Je vůbec etické zasahovat do vývoje a života jedince? Celé dva dny jsem se snažila přijít na to, zda opravdu máme právo zasahovat do života ještě nenarozeného jedince. Před projektem a první den projektu jsem si myslela, že ano. Že tím vyřešíme genetické problémy a dáme šanci dětem, které by se za normálních okolností nenarodily. Své poznatky jsem sdělovala své mamce a ta mě přivedla na myšlenku, že se tato metoda dá velmi snadno zneužít. Zeptala se, zda bych to povolila. Ano, ale jen v případě potvrzení závažné choroby. Ale mamka vzdorně argumentovala, že to nejde. Můžu pouze dovolit, nebo zakázat. Podle mě není ani tak problém v PGD, protože to je diagnostika, ale otázkou zůstává následný zásah do buněk embrya, změna vlastností,. PGD se provádí v 3. - 5. dni po splynutí vajíčka se spermií a já v něm v této chvíli ještě nevidím nového člověka, a navíc není jisté, zda se vajíčko vůbec uhnízdí. Myslím si, že pokud nám PGD zajistí život bez zhoubných nemocí, mělo by se jí využít. Ale ke zneužití je opravdu jen krůček. Nedokážu se přesně rozhodnout, asi bych potřebovala více informací a zkušeností. (D. Čejková, 3. B)
|