Setkání se Sirem Nicholasem Wintonem

 

V úterý 9.října 2007 jsme se (3.A,B a 4.A,B) zúčastnili v Kongresovém centru promítání filmu Síla lidskosti a poté na vlastní oči uviděli i sira Nicholase Wintona, díky němuž leckteré oko v sále nezůstalo suché.

 

Kdo to vůbec je Nicholas Winton?

 

Nicholas Winton během jara a léta 1939 zorganizoval celkem pět transportů s československými dětmi, které tak zachránil před koncentračním táborem. Přestože sám Nicholas Winton nepovažuje svůj čin za nic výjimečného a nikdy o něm sám nemluvil, náhoda v roce 1988 způsobila, že se o jeho transportech ohrožených dětí z Prahy do Londýna dozvěděla jeho žena Greta. Ta předala vše historičce Elizabeth Maxwelové , která zorganizovala setkání Wintona s "jeho dětmi" ve studiu BBC.   Pozornost veřejnosti se ale k němu upřela až po dalších 10 letech, když byl jeho příběh znovu připomenut režisérem Matejem Mináčem ve filmu Všichni moji blízcí a později i dokumentem Síla lidskosti.   Nicolase Wintona za jeho záchrannou akci povýšila britská královna do šlechtického stavu a v roce 1998 mu byl na Pražském hradě udělen Řád Tomáše G. Masaryka. Z iniciativy českých studentů vznikla podpisová akce s výzvou, aby mu byla udělena Nobelova cena míru.

V Kongresovém centru

 

Kongresové centrum zaplnily stovky studentů z celé České republiky, členové diplomatického sboru, ale také asi dvacet dětí, které díky němu přežily válku.

 

Po úvodním slově moderátorů a po krátkém proslovu režiséra snímku Síla lidskosti - Mateje Mináče, nám byl puštěn právě tento dokument. Atmosféra, která panovala v sále, se nedá popsat. Byl to velice silný a emotivní příběh, který nenechal chladného snad žádného z nás. Pana Wintona obdivovali i ti, kteří sem přišli jako největší borci a drsňáci a možná si ani nedokázali představit, o čem to vlastně celé bude. Všem nám běhal mráz po zádech.

 

 

A když po skončení promítání přišel na pódium v doprovodu ministra zahraničí Karla Schwarzenberga i samotný Nicholas Winton, nemohla jsem tomu všemu uvěřit. Do poslední chvíle jsem si totiž myslela, že z nějakého důvodu nepřijede, a proto mě to opravdu moc překvapilo. Je to totiž něco úplně jiného, když toho člověka vidíte na vlastní oči a můžete se na něj podívat zblízka. Dojalo mě to celé ještě více a opět se mé oči zalily slzami, během tohoto setkání již poněkolikáté. Byl to úžasný pocit, poznat tak odvážného člověka.

 

Pro mě je Nicky Winton opravdový hrdina, tichý a nenápadný, který ze sebe nedělá bůhvíkoho, nenechává se fotit na obálky časopisů, nechvástá se, nedělá okázalé pózy. Je to člověk, kterého bychom si měli vážit. Velmi mě také překvapilo, jak je tento pán na svůj věk čilý. Ve svých 98 letech se věnuje své zahrádce a po smrti své manželky se ještě více věnuje charitativní činnosti.

 

 

Janina Hrušková, 4.A