Přátelství bez hranic (2005)

 

 

 

Motto:

O cizích zemích může člověk snít,

o jejich tajích smí si číst,

i na videu lze osobitost států sledovat,

nejlepší však je lidi srdcem vnímat!

 

Vybaveni tímto přesvědčením, vypravili jsme se do bavorského městečka Pfarrkirchenu . S tamním gymnáziem organizuje naše obchodní akademie už řadu let výměnné pobyty žáků. Ti se nejdříve lehce poznají s pomocí počítače - vymění si adresy, informace o svých rodinách a o tom, co je baví, pošlou si fotografii. A pak se trochu bojí a těší a vybírají dárky na uvítanou...

 

Start z Prahy

Je červen, pátek ráno, cesta autobusem rychle utíká a kolem druhé hodiny po poledni už stojíme na dvoře gymnázia a rozpačitě se usmíváme na své hostitele. I oni se usmívají a na pokyn učitele si nás "rozebírají". Jdeme s nimi "domů" - do některého z útulných domků, kterých je tu ve stráních rozeseto plno.

 

Nad městem se tyčí dvě baculaté zelené střechy věží poutního kostela Gartlberg , dole na náměstí zas přitahuje pozornost velká socha koně, kterému se tu ale místo Pferd říká Ross . Městem protéká řeka Rott, a celé líbezné údolí se proto jmenuje Rottal . Skýtá ideální prostor pro turistiku, výlety na kole nebo na hřbetu koně, když to umíte. Dá se tu koupat v mnoha lázních, navštívit Passau , Landshut či samotné hlavní město Bavorska Mnichov. Víkend jsme tedy každý prožívali trochu jinak, nikdo se nenudil, ba ani řeč nevázla, byť kolem nás nezněla naše mateřština.

 

Část pondělí jsme strávili v zázraku přírody - ledové jeskyni u rakouského Werfenu . Viděli jsme gigantické ledové postavy, celé hory zmrzlé vody, vyšlapali desítky schodů a pak jsme zase sešli dolů - byl to zážitek! Celé odpoledne patřilo Salzburku - rodišti Wolfganga Amadea Mozarta, sídlu vlivných biskupů, městu s pyšnou pevností i bohatým klášterem, s pěstěnými zahradami i exkluzivními obchody... A stále jsme používali i slyšeli na každém kroku němčinu.

 

V úterý jsme navštívili gymnázium v Pfarrkirchenu - přivítal nás ředitel školy a pak na nás promluvil česky (!) učitel angličtiny, španělštiny a francouzštiny - Herr Reinhard Hänzele , což od něj bylo velmi milé. Po jedné vyučovací hodině, kdy jsme seděli v lavicích a pozorovali, jak se tady žáci učí, jsme zavítali na radnici. Pozval nás pan starosta a osobně se nám věnoval. Mluvil o své práci, o potřebách obyvatel města, o mladých lidech a možnostech, které mají, pokud je chtějí využít. Po veselém večeru na rozloučenou se ještě společně vyfotíme a hurá zpátky do Prahy. Je středa a víme, že se nám bude stýskat, neboť jsme se tu setkali s milými a mimořádně pohostinnými lidmi...

 

Praha jako cíl

Je září, středa kolem jedné hodiny a my vyhlížíme nedočkavě, jestli už nepřijel autobus z Pfarrkirchenu ! Až do pondělí budeme zase my hostit v Praze své přátele z Bavorska. Těšíme se na ně, bouřlivě je vítáme a odvádíme si je domů. Přejeme si, aby se jim u nás líbilo, plánujeme, co všechno jim ukážeme...

 

Ve čtvrtek jedeme společně do Koněpruských jeskyní - ledový svět to sice není, ale krápníky a celý podzemní svět působí taky impozantním dojmem!

 

A pak procházíme uličkami pod majestátním Karlštejnem , stoupáme vzhůru, klepeme na hradní bránu, ta se otvírá a za ní začíná cesta do historie! Sály, mapy, fresky, korunovační klenoty, truhly, sochy, výhledy...

 

Pátek je ve znamení návštěvy naší školy . Na programu jsou proslovy, hodina němčiny či angličtiny, posezení s kytarou i turnaj ve volejbale, oběd a cesta na Vyšehrad plný bájí. Němečtí hosté pozorně naslouchají, zdá se, že jsou spokojení.

Část soboty je spojena s procházkou přes centrum Starého Města a Karlův most na Malou Stranu až k velvyslanectví SRN - jak je to dávno, kdy sem přijížděli v trabantech občané NDR, hledali tu azyl a šanci dostat se na "Západ"! Zbylý víkend v rodinách utíká jako voda a nastává čas dalšího loučení. Člověk si v takových chvílích říká, jaká je to škoda, že čas se nedá zastavit!

 

Na závěr citát Franze Kafky:

" Jeder der sich die Fähigkeit erhält Schönes zu erkennen , wird nie alt werden ."

(Ten, kdo si zachová schopnost poznávat hezké věci, nikdy nezestárne.)

 

 

Zapsala Naďa Fuková , vyučující OA

V Praze 2005

 

 

Další fotografie k zhlédnutí ZDE.