Jak se zbavit hlodavců?

Někomu, kdo myši a jiné podobné hlodavce vůbec nezná, by tito mohli připadat náramně roztomilí. A snadno by k nim získal určitou náklonnost. Jenže všichni, kdo takovéto tvory znají, vědí, že pokud si někteří z nich přízeň lidí zaslouží, pak jedině ti doma chovaní, kteří jsou prokazatelně zdraví a žijí zavřeni někde, kde nemohou páchat škody, tedy dejme tomu bílé laboratorní myšky. A jinak mají podobné tvory rádi snad jedině někteří z predátorů, pro něž jsou potravou, jako jsou dejme tomu kočky, plazi nebo draví ptáci.

Jenže myším, krysám, potkanům a jiným podobným tvorům je jedno, že je my lidé nemáme rádi a netoužíme po jejich blízkosti. Prostě někdy zjistí, že je v kanalizaci nebo v kontejnerech dost toho, čím se mohou živit, a rázem se nám tu začnou utěšeně množit. A nejednou neskončí jenom u popelnic, ale proniknou i do našich domů. A na žádném z těchto míst nejsou vítaní. Kdo z lidí by byl přece rád, že mu takoví hlodavci žerou nebo znehodnocují potraviny? Komu by se líbilo, že jsou schopni rozhlodat i jiný majetek nás lidí? A kdo by se ochotně smiřoval s tím, že nikdy neví, zda mu to někde podobní nemocní hlodavci nekontaminují a něco od nich tedy nechytí? Nikdo.

Takže přemnoží-li se zmínění tvorové tam, kde je nevidíme rádi, nebo se nám dostanou do domů nebo třeba potravinářských provozoven, musíme zasáhnout. Někdo naklade pasti a zřejmě se dočká nějakých úlovků. Jenže je spíše pravidlem než výjimkou, že podobný odlov nestačí. Nově narozených nebo přicházejících hlodavců bývá vesměs víc než těch zabitých, a tak se situace laickými silami nezlepšuje. A je třeba povolat profesionály. A když se podíváte, jaký je u deratizace ceník, zjistíte, že je rozhodnutí se pro profesionály vlastně dobrá volba. Že je dobré utratit ty peníze za likvidaci tvorů, kteří by nám jenom dělali nepříjemnosti.